Filialkirche St. Margarethe

Z bezpečnostních důvodů není v současné době kostel sv. Markéty v Huckenhamu přístupný.
Každý, kdo přijíždí do Bayerbachu ze západu, rychle objeví starobylý kostel s nízkou věží a odkrytým zdivem - kostel svaté Markéty v Huckenhamu. Kostel patří k nejstarším stavebním památkám Dolního Bavorska. Poprvé byl doložen roku 1200. V té době sloužil jako zámecká kaple pro "šlechtice z Huginhemu". Z této doby je také známo, že byl sjednocen s farním kostelem v Birnbachu. Do farnosti Bayerbach, ke které dnes patří, byl začleněn teprve roku 1897. Současný vzhled kostela byl výrazně formován kolem roku 1450 za využití románských stavebních prvků, byl rozšířen na východ a zároveň přestavěn v gotickém stylu. I dnešní žebrová klenba pochází z této doby. Jako románská součást byly zachovány severní a jižní zdi lodi s okny. Roku 1468 následovalo zasvěcení přestavěného kostela. Téměř o 200 let později, v době třicetileté války, uvěznili Švédové kostel v plamenech. Nápis s rokem 1674 na trámu krovu naznačuje rekonstrukci v tomto období. Bývalý vrchol věže byl nahrazena barokní helmicí. Současný hlavní oltář pochází z let 1670 až 1680. Původní gotický oltář byl pravděpodobně zasažen ohněm. Jednotlivé postavy z gotického oltáře zde setrvávají dodnes a nadále zdobí kostelík. Z gotické vitráže v presbytáři, který zobrazuje svatou Kateřinu, se dnes bohužel dochovala pouze jeho kopie. Originál byl prodán roku 1908 za celých 5 marek.Začátkem 19. století byl další život kostelíka ohrožen. Ačkoli byl ušetřen sekularizace, protože nepatřil žádnému klášteru, 16. července 1806 přišla bouře a kupole kostelní věže se zhroutila. Vzhledem k tomu, že dle názoru královského správního úřadu nebylo možné kostel opravit ze soukromých příspěvků, požadoval jeho prodej. Dále bylo zjištěno, že kostel je na rozpadnutí a zchátralý časem. Jelikož farář z mateřského kostela Birnbach také souhlasil s těmito plány, se zdálo, že stržení bylo zpečetěno. Jmění kostelíka bylo začleněno do zcela bezmajetného farního kostela v Uttlau. Stalo se tak dne 28. dubna 1807. Kostel byl vydražen za 110 guldenů farářem Norbertem Pechmannem z Uttlau, který jako jediný učinil nabídku. Současně převzal nařízení kostel "zdemolovat". Zbouraný materiál měl posloužit k vybudování školy v Birnbachu. Se smrtí faráře Pechmanna, který na stržení nikdy nepomyslel, skončila doba zákonných vlastníků kostela. V důsledku toho se staral o budovu příkladným způsobem tehdejší kostelník. Nechal dokonce na vlastní náklady položit dlažbu ze solnhofenského vápence. Vrchol věže dostal nový střešní krov pokrytý šindelí. Pět rolníků z okolí se staralo dobrovolně o údržbu, renovovali kostel v roce 1827 a v roce 1838 nechali odlít nový zvon s nápisem "S. Margaretha ora pro nobis - v majetku farnosti Huckenham". Oba zvony již neexistují. Staly se oběťmi dodávek světových válek. Začátkem 20. století nechtěl nikdo platit údržbu malého kostelíka, byl spíše vnímán jako rušivý a nadbytečný. Tak v roce 1910 potomci pěti rolníku, kteří se starali o kostel v minulém století, odmítli zaplatit další výdaje na provoz. Úpadek pokračoval a k poslední svaté oběti došlo po vypuknutí první světové války v roce 1914. Po mnoho let byla budova uzavřena a neuvěřitelně chátrala. Během této doby se znovu objevila myšlenka na stržení. 21. listopadu 1922 se církevní správa rozhodla zbourat starobylý kostelíček. Ale kvůli sporům nad výnosy z demolice kostela, o který se léta nechtěly starat ani úřady Dolního Bavorska, natož pak památková péče, ztroskotaly tyto úmysly. Nicméně za nezbytné práce na rekonstrukci střechy (bylo zapotřebí asi 700 bobrových tašek) nechtěl nikdo zaplatit. S příspěvkem od ministerstva kultury 300 zlatých marek byly provedeny nejdůležitější opravy a stržení bylo zažehnáno. Žádost o demolici byla znovu podána v roce 1931. Obec Bayerbach chtěla postavit z demoličního materiálu márnici, ale i tento útok kostelík ustál.
Po válce roku 1949 pak tehdejší okrskový architekt a později také zemský rada Winkler zažádal o státní dotaci na opravu nejnaléhavějších škod budovy. Jednání o demolici z předchozích let byly v tímto znovu rozvířeny. O deset let později, v letech 1957 až 1960, proběhla rozsáhlá oprava na popud keisheimského správce Gollera z Bad Griesbachu. Věž dostala nový krov s křížem, praskliny ve zdech byly opraveny a znovu omítnuty. Největší známky chátrání byly patrné ve vnitřních prostorách. Oba oltáře a kazatelna, stejně jako krásné postavy z třetí umělecké epochy, byly přepracovány. Dveře, chórová lavice a varhanní kůr byly odstraněny a renovovány. Nakonec dostal kostelík nový zvon. 25. listopadu 1960 mohl zazvonit na první bohoslužbě po 25 letech.V příštích desetiletích se lidový spolek snažil udržet kostel v čistotě. Ale zub času se vryl do starých zdí. Aby se zabránilo dalšímu úpadku, ujal se iniciativy na renovaci v 80. letech lidový spolek Bayerbachu. Se skromnými prostředky zahájili členové odstraňování nejnaléhavějších škod a mnoho dobrovolníků tomu obětovalo svůj volný čas.